Vzhledem ke své povaze hledím směrem k zemi. Jednoduchým posunutím svých končetin můžu okusit to, co jsem vždy chtěl.. Mohu létat.. Mohu jen tak v klidu ve vzduchu vlát.. Však při zemi mě drží skutečnost taká, že nemám křídla.. Nejsem pták.. Nemám čím se opřít o jemný vánek lednového podnebí.. Můj let, takzvaný let, by se lišil od těch opeřených nebeských pilotů, jen v trvání.. Sic bych se vznesl k nebesům, ale tou samou rychlostí bych upadal k zemi, k zapomnění.. A to já přeci nechci.. Mým snem bylo přeci vždy něco dokázat, být obdivován a milován.. A tak teď tu stojím na prahu důležitého rozhodnutí.. Mám skočit či mám dále bojovat s krutostí všedních dnů? Dnů, které sám někdy těžko rozeznávám.. Pondělí, úterý či sobota.. Každý den si kladu tuto samou otázku.. Proč jsem se nenarodil jako pták, ale jako šváb..

Tomáš Zajac