Kalamita 1
Budík, hm, zase do rachoty. Toaleta, koupelna, pusa dětem a manželovi mezi dveřmi a hurá do mrazu nastartovat našeho zasněženého miláčka. Ouha! Noc byla asi krutá, zamrzlý zámek. No nic, manžel už sice ranní polibek dostal, ale určitě si rád odskočí z teplých peřin za mnou do mrazu pro další polibek a při té příležitosti nepohrdne ani pomocí své drahé choti s otevíráním zasněženého autíčka.
„Nerozčiluj se, to neva, že dveře u řidiče nezvládneš otevřít. Prolezu přes sedadlo spolujezdce.“ Dveře spolujezdce? Smůla, taky zamrzly! „Hele, fakt poho, ještě jsme nezkoušeli kufr, u pětidvéřáků to lze prolézt, NE?“. Super! My pohybově nadané osůbky prolezeme všude, takže přes kufr, zadní sedačky, až na místo řidiče, žádný problém. Skvělý, motor nezamrznul! Takže konečně v naprosté pohodě zamávat malinko promrzlému manželovi a s úsměvem do práce.
Asi se něco děje. Pomalu přestávají svítit světla, miláček zpomaluje, zapínám varovky a stojíme. Miláčkovi došel benzín! Manžel asi nežertoval, když se se mnou loučil a posílal mě k benzince.
My ženy do nepohody si ale víme vždy rady! Dveře u řidiče ani u spolujezdce ještě sice nerozmrzly, ale byly průchozí zadní dveře. Přelezla jsem tedy přes sedačku a z kufru vyndala kanystr s benzínem, který tam pro krizové situace připravil manžel. Nalít benzín, přelézt sedačku, nastarto...... No nic, ještě párkrát otočím klíčkem a už vím! Když dojde benzín, musí se někde něco napumpovat. Ale kde a co? Asi u motoru. Jenže nefunguje otevírání ani tam! Švagr! Ten mě miluje už jen pro zážitky, o které se s ním dělím, co se týče poruch jakéhokoliv autíčka, které jsme si za naši automobilovou kariéru s manželem pořídili. Bude jistě rád, že mě může v tak krásném mrazíku vysvobodit a že může mít o hodinu a půl prodloužen den a nemusí nečinně chrupkat v pelíšku, když už má dnes volno. Jó, opravdu, byl velice potěšen a ještě téměř poslepu vyrazil s mým drahouškem mě zachraňovat.
Já si zatím nádherně mrzla v autíčku s obavou, že pasažéři policejního autíčka, které právě projíždělo, budou chtít vysvětlit, proč parkuji v křižovatce před benzinkou. Že zamrzla i okénka, jsem zjistila ve chvíli, kdy policejní vůz začal přibržďovat. No nic, přelezu opět sedadla a vysvětlím důvod mého parkování. Nakonec jsem vzala telefon a snažila se budit dojem domluveného odtahu. Prima, vyšlo to! Možná ani neměli chuť si se mnou povídat, ale důležitý je, že odjeli. Po tři čtvrtě hodince dorazila má záchranná četa. Záchranáři svou práci neodflákli a měla jsem nakonec i odvoz do práce, kde už jsem byla očekávána po dvouhodinovém zpoždění.
M. R. Vytvarová
|